Ráda zkouším nové věci a taky ráda šetřím. Otázkou je, jestli tyhle dvě mé záliby nejdou občas tak trochu proti sobě - jestli kvalita (těch nově zkoušených věcí - která může rozhodovat o jejich následném osudu v mém životě) a cena nejsou v nepřímé úměře... Ale i drahá věc nebo akce vás přece můžou zklamat, a tak vás pak aspoň utěší, že jste za to zklamání nevyhodili majlant.
Mým posledním záshitkem je RockOpera Antigona.
Musím se přiznat, že jsem tam už mířila trochu s pochybami a matným tušením, že ten "rock opera" žánr asi nebude úplně moje kafe... Ale jak říkám, jsem otevřená novým zkušenostem a zážitkům. (A člověk asi musí zkusit všechno, aby pak věděl, čemu se má vyhnout. ;-) )
Celkové hodnocení? - 20 % (Zcela subjektivní a kalkulací nepodložené...)
Délka přestavení: 1. dějství cca 50 min, přestávka 20 min, 2. dějství cca 80 min (Oj, měla jsem si to zjistit dopředu - to bych pak poslechla kamarádčin návrh se během přestávky vytratit!) + dalších 30 minut představování všech účinkujících a nevyžádaný přídavek (viz dále)
A nyní pár poznámek a pozorování...
- Žánr "rockopera" v zhlédnutém provedení naplnil mé negativní očekávání - a předčil, upřímně. Nejenže textům není pro řev zpěváků a hlasitou hudbu rozumět - navíc hlasy většiny zpěváků vůbec nesouzní (s hudbou ani jeden s druhým vzájemně)! Koneckonců, žádná škoda, pravděpodobně, protože v ojedinělých pasážích, kde bylo slovům písní rozumět, člověk stejně nepochopil, o co v textu jde.
- Byla to taková "besídka", jak to nazvala má divácká spolutrpitelka. O co slabší byl děj a výkon pěvců, o to více se za a nad nimi a kolem nich motalo tanečníků a akrobatů s ohněm - kteří si skoro pokaždé přinesli jiné tvary hořících pochodní a obručí. A každá scéna byla doprovozena nesmyslnou projekcí na plátno nad scénou. Zkrátka, nic proti zvláštním efektům, ale nesmí se to s nimi přehánět a neměly by být samoúčelné.
- Vrcholem všeho ale bylo, když konečně přišel vytoužený konec a místo zdvořilého vytleskání "herců" z jeviště a urychleného odporoučení se pryč následovalo podrobné představování všech účinkujících (tahle už má řidičák, tenhle má malého psíka, co mě pokousal, a tohle je takovej hodnej kluk...) producentem Milanem Steigerwaldem (vypadal, že se něčím posilnil - ale možná už je to jeho trvalý stav).
OK, i to by člověk přežil, přešlapuje nervózně na místě, vrtě zadkem na sedačce a nedočkavě očekávaje, až se otevře hlavní východ, který byl důmyslně překryt pódiem... Někteří to však nevydrželi a začali se vytrácet jinými východy, přičemž pár nešťastníků muselo na únikové cestě přes pódium - což neuniklo Steigerwaldovi, a ten jich pár pokusil zachytit...
Poslední kapkou do našeho poháru ale bylo, když po nekonečném představování skočil Steigerwald zpátky ke klávesám a ti z účinkujících, kteří ještě zůstali (protože zatímco diváci byli lapeni, mnozí jedinci, které už Steigerwald představil, se nenápadně vykradli pryč), se pustili do nevyžádaného přídavku. V tu chvíli jsme zhodnotily situaci - sedí vedle nás víc lidí nalevo nebo napravo? - a bez dalšího otálení uprchly.
Abyste si sami učinili obrázek, tady jsou dvě hudební ukázky. První je sestřihem záznamu z představení (i když nevím, jestli je to přímo z budovy RockOpery na Holešovické tržnici), druhá je videoklipem. Ani jedna však není přesně v podání těch, kteří v našem přestavení účinkovali. Zde zpívají Toužimský a Zemanová, my měli v roli Haimóna a Ismény Písaříka a Langerovou. Kromě toho je samozřejmě tato studijně nahraná verze mnohem sladěnější a slova srozumitelnější než v přestavení naživo... (Nemluvě o několikrát službu vypovědivších mikrofonech :-/)
Co říkají jiné recenze?
S některými z nich mohu jen těžko souhlasit - možná je nechápu, možná se s nimi zkrátka nemohu ztotožnit:
V době, kdy autoři původních českých zpěvoher přicházejí s kolikrát bezduchými, bezobsažnými romancemi a žánr hudebního divadla přeměnili na blyštivé estrády za klopotné účasti popových hvězdiček, není těžké vyjmenovat, čím vším se rocková opera Antigona vyčleňuje z komerčního proudu. (Jaroslav Panenka)
Po hudební stránce se tu potkává, funkčně prolíná svět hudby vážné se současným výrazivem rockové muziky a etnickými vlivy world music. Nejedná se ovšem o samoúčelnou koláž vystavěnou na efekt. (Ilja Kučera)Jak jsem říkala, efekty byla zhlédnutá rockopera přeplácaná nadmíru - a o obsahu či duchu by se dalo polemizovat. Otázkou však je, v jakém provedení tito kritici kus zhlédli - sami totiž píšou: "Rocková opera Antigona bude přínosným představením..." (Jaroslav Panenka) a "Výsledná podoba písní z této připravované rockové opery..." (Ilja Kučera)
A co se týče vážné hudby, k tomu bych asi potřebovala přestavení ještě jednou prozkoumat. Jediným prvkem vážné hudby byl (asi?) sopránový zpěv Miroslavy Časarové - a souznění s ostatními prvky a zpěváky nic moc. - Když už jsme u toho, přidám ještě jednu ukázku - kde však je místo Časarové dřívější obsazení role: Eva Urbanová. Tentokrát koncertní provedení - a opět lepší než v divadle.
Tvůrce rockové opery "Antigona" (jinak spjaté s nezaslouženě opomíjenou kapelou KING SIZE) bychom mohli stokrát velebit za vytrvalost a důslednost, s jakou pilovali a prosazovali svůj projekt, k čemu by to ale bylo dobré, nestál-li by konečný tvar za nic. K tomu ale nedošlo a na dvou CD zachycené jádro hutné hard-rockové až metalové "opery" představuje rozhodně více, než památku pro ty, kdož zhlédli divadelní představení. (Abysszine.com)Vytrvalost a důslednost a zápal jsou sice pěkné, ale jestli výsledný tvar za něco stojí, o tom ať si každý udělá obrázek sám. Pokud však autoři této recenze mluví o CD - pak nemohu posoudit. A možná se mě prostě týká konstatování z Musical.cz, že "tento projekt má smysl pouze pro vyznavače rocku, a to i toho tvrdšího." S tím souhlasí i další (amatérský recenzent):
...co se odehrávalo na pódiu, byl parádně namakaný koncert, ale ne opera, tak jak si ji představuji já - tzn. divadelní hra se zpěvy. Účinkující de-facto nehráli, ale více méně jen zpívali, byť naplno a se správným zaujetím, jednu písničku za druhou. ... Kdybych měl celou Antigonu ohodnotit procenty, došel bych asi k následujícím číslům: organizace 0%, herecké výkony 20%, zvuk maximálně 60%, výkon účinkujících 85%, hudba 95% (ovšem pokud je to Váš šálek čaje). (Michal Malenek)Ať tak či tak, nakonec se mi podařilo najít i recenzi, která plně vystihla mnohé mé námitky, které jsem ještě nevyjádřiila - od Pavla Košatky:
- Hraje se na schodech mezi diváky, na mohutných dřevěných trámech, dokonce i v bývalé VIP loži. Problémem však není samotné využívání, ale jeho četnost. Je nutné brát v potaz, že když se hraje mezi diváky na schodech, tak třetina sálu nevidí vůbec a pro druhou třetinu je to dosti nepohodlné dívání. Jen ta poslední třetina diváků má výhled bezproblémový. V "Antigoně" je však počet využívání schodů dosti vysoký, Kreon prakticky hraje jen mimo jeviště. Často slyšíme někoho zpívat a musíme se dlouze rozhlížet, kde že vlastně zpěvák stojí a teprve po několika minutách zjistíme, že sedí zastrčený na schodech mezi diváky. Bez komentáře - ač viděli tito kritici Antigonu v jejím předešlém působišti, zdá se, stejné lze říci i o přestavení současném. Velmi často se stalo, že jsme kroutili krky, abychom zjistili, kdo to vlastně zpívá a kde - a ne vždy úspěšně.
- Druhým problémem je příliš velký odklon od divadelního pojetí. I kolega Ondřej Doubrava níže podotýká, že jsou rockopery v Metropolitním divadle spíše "scénickými koncerty". Ono to tak skutečně je, zpěváci se k hraní uchylují jen výjimečně, snad jen kromě Pavly Forest, která zpívá s opravdu s velkými citem a emocemi. Také Viktor Dyk jde do role naplno, sice o velkém herectví nemůže být řeč, ale jeho Kreon je jistě nejlepší postavou z příběhu. Hm, musím říct, že Pavla Forest byla jedna z mých favoritů, co se sladěnosti s hudbou a zpěvu týče. Viktor Dyk na mě ale tak dobře nezapůsobil - zpěv bych asi překousla, ale jeho pohyby a grimasy už moc ne.
- Často vytýkaný zvuk byl u "Antigony" velice dobrý, textům bylo rozumět a vše více méně hrálo tak, jak mělo. Nevím, nevím. Jak jsem říkala - občas nefungovaly mikrofony, při řvavém zpívání a hlasité muzice nemůže být moc o porozumění textům řeč... A rozhašenost zpěváků také viz výše (a níže).
- Velkým problémem je když hlavní postava, po které je dílo pojmenované a která je prakticky neustále na jevišti, je obsazena zpěvačkou, která na part nestačí a trápí všechny kolem sebe. Řeč je Lindě Faitové, která v nižších polohách není vůbec slyšet, ve vyšších je zase neuvěřitelně ukřičená a falešná. Navíc se snaží o jakýsi herecký výraz, který nás dlouho bude strašit ve snech. Opravdu, snažili jsme se najít něco pozitivního, ale toto je trefa vedle. Sama bych to nevyjádřila lépe. Možná to bylo ona, kdo ty ostatní vždycky tak rozhasil? A její mužovitý nasupený "herecký" projev... :-/
- Velice dobří pěvecky jsou v hlavních rolích Daniela Langerová i Lukáš Písařík. O operní složku se postarala půvabná zpěvačka Miroslava Časarová. Nejlépe hodnotíme již výše zmiňovaného Viktora Dyka a Pavlu Forest. O pěveckých kvalitách Časarové nepochybuji - co se týče herectví (pohyb a grimasy), však taky žádná sláva. Písařík byl můj další favorit - jeho hlas a sladění bylo výborné. (Pohyby a herectví už tak ne, ale nevadí.) A Langerová? Hm... Také velmi dobrá, ale občas trochu ujela. (Asi hlavně, když měla pasáže s Faitovou.)
- A poznámka na závěr, je sice hezké vědět, že Milan Steigerwald zná všechny své spolupracovníky jménem a má ke každému nějakou historku či komentář, který rád ventiluje, ale taková 30minutová představovací děkovačka je vždy nejhorší a nejnudnější částí večera. Proč kazit dobře naladěným divákům po finálovém čísle náladu něčím tak zbytečným a dlouhým? Toto se skutečně hodí jen na slavnostní premiéry, ne na běžná představení! (Psáno obecně o představeních rockových oper.) O "dobrém naladění" by se sice dalo polemizovat, ale i tak je dobré diváckou trpělivost příliš nepřetěžovat. ;-)
Na závěr
Na další rockoperu k těmto autorům už asi nevyrazím, ale účasti nelituji - byl to zážitek. Tak výrazný, že jsem se o něj zkrátka musela podělit. :-) Ostatně, ještě jsem neřekla, kdo byl můj favorit číslo jedna! (Než jsem zjistila, že tam někteří umí i dobře zpívat, tj. hlavně Forest a Písařík - a Langerová.) Tím byl (prý nováček) Pavel Fišar, nebo jak se jmenoval? Ten, který výše v posledním videoklipu točí ohněm nalevo. Když už sluchově nic, aspoň radost pro oko. ;-) :-D
