Konzervativci chtějí dostat migraci pod kontrolu

Po dvanácti letech Labouristické vlády se ve Velké Británii opět dostali k moci Konzervativci – tentokrát s nutnou podporou Liberálních demokratů. Ačkoli se jejich předvolební kampaně v mnohém rozcházely, museli v závěru najít společnou řeč. V oblasti řešení imigrace ovšem Liberální demokraté nemohli ze svých předvolebních plánů do vládního programu prosadit mnoho.
Strany v oblasti migrace přitvrdily

Problematika imigrace hrála důležitou roli už ve volbách předešlých, v těch posledních však byla téměř rozhodující. Hlavní příčinou byla bezpochyby ekonomická krize, která zvýšila nejistotu, xenofobní nálady a populismus politiků. Nekompromisní protiimigrační postoje přitom tentokrát neobhajovaly pouze kontroverzní Strana za nezávislost Velké Británie (UKIP) a Britská národní strana (BNP), přitvrdil se i slovník hlavních politických stran. Zatímco Konzervativci prosazovali imigrační kvóty, Labouristé zdůrazňovali roli zavedeného bodového systému v regulaci migrace a Liberální demokraté, tradičně podporující amnestii pro nelegální migranty, se pro změnu zasazovali o zpřísnění kontrol při vstupu i odchodu ze země.

Fakt, že BNP a UKIP nakonec ve volbách do britské poslanecké sněmovny neuspěly, by mohl vést k mylné představě, že se britská veřejnost nenechala nacionalistickými demagogy ani v období krize přesvědčit. Skutečnost je však jiná. V roce 2009 získaly UKIP a BNP dohromady 15 křesel v Evropském parlamentu, tj. 22,7 % odevzdaných hlasů, a jenom díky tomu, že v národních volbách nefunguje poměrný, ale většinový systém, nedostaly ve Sněmovně křeslo ani jedno. V opačném případě by se totiž podle počtu získaných hlasů (celkem 1 483 677) umístily na čtvrtém a pátém místě volebního žebříčku, což jen potvrzuje pokračující vzestupný trend krajně pravicových stran v Evropě.

Jaký je program nové britské koaliční vlády? 

Pod hlavičkou „Imigrace“ se v koaličním programu v první řadě objevuje plán Konzervativců stanovit roční kvóty pro imigranty přicházející do Velké Británie ze zemí mimo Evropskou unii. Snaha o větší kontrolu migrace je patrná i z dalších plánovaných kroků (podpora „E-borders“ – systém kontroly cestujících ještě před cestou do Británie, zavedení kontrol při výjezdu ze země, zpřísnění kontrol zneužívání imigračního systému studenty apod.). Konzervativci také prosadili, že při případném dalším rozšiřování Evropské unie Velká Británie využije v oblasti volného pohybu pracovníků přechodných období. Co se týče Liberálních demokratů, podařilo se jim do programu prosadit ukončení detence dětí v souvislosti s přistěhovalectvím (srovnej: Akční plán Evropské komise), jejich plány v oblasti azylu se však odrazily pouze ve vágním příslibu: „Prozkoumáme nové způsoby zlepšení současného azylového systému, abychom urychlili zpracování žádostí.“

Bude mít vládní strategie požadovaný efekt? 

Je nutné si uvědomit, jak se vlastně vyvíjí velikost a složení imigrace do Velké Británie. Aktuální statistiky ukazují, že čistá imigrace (rozdíl mezi počtem přistěhovalců a vystěhovalců) se v roce 2009 oproti předchozím pěti letům snížila, a co se týče občanů tzv. skupiny A8 (nové členské země EU z roku 2005 bez Malty a Kypru), saldo je nyní negativní. Imigraci z EU však nová vláda nemůže příliš ovlivnit, ledaže by poslechla požadavky UKIP, z EU odešla a zavedla pro její občany víza. Její cílovou skupinou jsou ekonomičtí migranti ze zemí mimo Unii, a těch bylo podle údajů za rok 2008 pouze 32 %.

Toto číslo však zahrnuje jak nekvalifikované, tak kvalifikované migranty, a o ty mají všechny hlavní politické strany zájem. Ve skutečnosti v rámci bodového systému nikdy nebyla otevřena cesta, která by měla umožňovat vstup do Velké Británie pro nekvalifikované pracovníky. Přesto Konzervativci mluví o tom, že je nutné zavést kvóty. V jaké výši? Proklamovanými cílem je dostat se na úroveň z devadesátých let, Cameron konkrétně citoval „nejvyšší počet“ před rokem 1997, kdy byla čistá migrace 77 000 osob (srovnával s minimálním ročním počtem 140 000 od vstupu Labouristů k moci), oficiálně však dosud nestanovil nic konkrétního, neboť je prý třeba číslo každoročně vyjednat se zdravotními, ubytovacími a vzdělávacími institucemi a podniky.

Nejenže budou taková jednání časově náročná, otázkou je, zda je čistá migrace vhodným cílovým měřítkem. Ta by se totiž dala snížit také zvýšením vystěhovalectví – a možná právě jen taková strategie dovolí vládě splnit její předvolební slib.

Napsáno pro Asociaci pro mezinárodní otázky (Newsletter 5/2010)