Já bych to zakázala (?!?!?!)

Seděla jsem takhle v jedné kavárně a u stolu vedle se živě bavily tři (pravděpodobně) vysokoškolské studentky. Nejprve jsem je zaznamenala pouze proto, že poněkud rušily obvykle poklidnou atmosféru kavárny, ale potom jsem se na chvíli zaposlouchala do jejich hovoru a pusou tak trochu zalapala jako kapr na suchu. Začala jsem jim věnovat pozornost, když jsem zaslechla, že se baví o angličtině - byla jsem zvědavá, co řeší. Jedna začala, že jim na univerzitě přednášel nějaký vrcholný manažer z Německa či odkud, ale že jeho angličtina byla STRAŠNÁ. A že nechápe, jak takoví lidé mohou zastávat vrcholné pozice, že se nestydí. Na to konto druhá přidala, že má šéfku, která je dysgrafička nebo dyslektička nebo co - a že její e-maily se jenom hemží chybami. "Já bych to zakázala!" prohlásila jedna z nich: "Aby byli na takových pozicích takoví lidé!"

Pokračování rozhovoru jsem neslyšela, byla jsem totiž na odchodu - a snad mě to ani nemrzí. Úryvek jenom dokládá, že česká společnost není zvyklá na začleňování těch, kteří se liší. Jazyk musí být perfektní, a pokud není, vypovídá to o tom, že ten, kdo jej tak nedokonale ovládá - ať Čech nebo cizinec, je méněcenný.
Ano, samozřejmě, že daná "dys-" manažerka by si mohla být vědoma svých pravopisných chyb a nechávat své e-maily, pokud je směřuje mimo svou firmu, kontrolovat někým jiným... Ano, je možné, že daný německý manažer by mohl místo svého nedokonalého vyjadřování v angličtině najmout tlumočníka, protože by to nesnižovalo jeho prestiž... Ale, dámy, oba dva si jistě svou pozici nějak zasloužili či vydobyli!

Já bych kámen úrazu viděla v českém školství, které je nedostatečně inkluzivní (začleňující). Je třeba, aby si děti od malička zvykali na to, že s nimi ve světě žijí tací, kteří nejsou tak "dokonalí" jako oni sami. Že někteří špatně vidí, jiní špatně chodí, jiní mají problémy se čtením, psaním, mluvením... Aby se děti učily trpělivosti a vzájemným ohledům... A aby se učitelé učili jak takovou různorodou skupinu učit spolupráci a toleranci.

V čem je problém? Určitě v učitelích, že? Tak to rozhodně ne! Problém je v přístupu státu, potažmo společnosti ke vzdělání - a v nedostatečném přiděleném financování. Ve společnostech, jako jsou například skandinávské, je větší inkluzivita umožněna tím, že má učitel v rámci třídy k dispozici několik asistentů, kteří se věnují dětem s potížemi. To však je možné jenom v případě, že je ty asistenty z čeho zaplatit...
Na změnu vzdělávacího systému (k lepšímu) můžeme čekat ještě dlouho - do té doby asi tak: Spíše než zakázat nedokonalé manažery nakázat kurzy shovívavosti (a taky uvažování)!